Chcete začít tetovat a nevíte jak na to? Máte obavy a bojíte se ztráty času? Přečtěte si tento článek o mladé slečně, která byla ve stejné situaci jako vy!
Ahooj! Jmenuji se Julie a rozhodla jsem se, že se chci naučit tetovat a možná se stát i tatérkou, kdo ví? Tato cesta, pro mě ale není jen o učení, jak tetovat nebo hledání budoucí práce. Je to i cesta plná emocí, nejistoty a hlavně sebepoznání. Jsem teprve na začátku, a právě proto tady chci být upřímná a otevřená. Ráda bych vás vzala s sebou, abychom mohli společně nahlédnout do zákulisí toho, jaké to je začínat v úplně novém oboru a budovat si své místo ve světě tetování.
Jak to všechno začalo
Tetování mě fascinovalo už dlouho. Líbila se mi ta jedinečnost, kdy si lidé nechávají zvěčnit na kůži něco, co má pro ně hluboký význam. Sama několik tetování mám a musím říct, že to miluji. Zároveň jsem vždy měla ráda kreslení. Ale upřímně, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu chtít kreslit na lidskou kůži. Za mě, je tetování o emocích. Každé tetování má svůj příběh a svého nositele. Ať už jde o návrh vlastní, nebo o nápad někoho jiného, vždy mě to přiměje zamyslet se nad tím, jaké poselství bude dané tetování nést. Není to jen obrázek na kůži, je to o umění a o emocích, které každé tetování s sebou nese a je úžasné, že na každého to působí jinak.
Začít s tetováním mě napadlo až později, když jsem se snažila najít něco, co by mě opravdu naplňovalo. Ale i přesto, že mě tato myšlenka nadchla, přepadly mě pochybnosti. A s tím mě držely u země myšlenky: Co když nejsem dost dobrá? Co když mi to nepůjde? Co když udělám chybu, a co když mě lidé nebudou brát vážně? Tyto otázky mi v hlavě rezonovaly dlouho, než jsem se odhodlala udělat první krok. Popravdě to nebylo takto jednoduché. Než jsem si objednala první sadu na tetování, trvalo mi to více jak dva roky, měla jsem strach.
Začátky plné nejistoty
Začít s tetováním není jen tak. Je to obor, který vyžaduje nejen talent, ale i obrovskou zodpovědnost. Někdo po chvilce může kreslit rovné linky, ale na druhou stanu někomu jinému to zabere dlouhý čas trénování. Kreslit návrhy na papír je jedna věc, ale přenést je na lidskou kůži, která už nic nesmaže je něco úplně jiného. Musím přiznat, že mě často přepadá strach. Strach z toho, že něco pokazím, že nebudu dost dobrá. Pořád se ptám sama sebe, jestli na to mám. Ale teď už vím, že pokud od toho budu neustále utíkat, nikdy se nedozvím, jak na tom jsem.
Mám za sebou pár prvních pokusů na umělou kůži. Nebylo to sice dokonalé, jak můžete vidět na obrázku, ale nikdo není hned dokonalý a o tom to je. Navíc mám obří dávku motivace, i přesto že není každá linka rovná. Nejistota mě sice stále provází a provázet bude, ale snažím se ji brát jako součást cesty. Učím se z každé chyby, z každého nezdaru, a i když to někdy není snadné, právě tyhle momenty mi pomáhají růst.
Zároveň si ale uvědomuji, že to není jen radost, ale i tlak. Chci, aby mé práce byly dokonalé, ale musím si stále připomínat, že jsem teprve na začátku. Každý tatér jednou začínal a nikdo nebyl od prvního dne perfektní. Snažím se věřit, že i chyby mě posunou dál, pokud se z nich dokážu poučit.
O čem bude tento blog
Rozhodla jsem se psát tyto články, protože vím, že nejsem jediná, kdo si prochází podobnými pocity. Možná i vy začínáte v něčem novém a máte obavy, jestli na to máte, nebo jen hledáte inspiraci. Na těchto stránkách najdete vše o mých začátcích. Jak se učím tetovat, jaké techniky zkouším a co mě překvapilo na této cestě.
Tento blog beru jako místo, kde budu moct být sama sebou. Kde budu sdílet své úspěchy, nezdary, strachy i radosti, tak jak je cítím. Pokud jste se někdy báli začít něco nového, nebo máte rádi tetování a chcete nahlédnout do zákulisí, jste tu správně. Děkuji, že jste tady a budu moc ráda, když mě podpoříte na mé cestě. Kdo ví, třeba jednou budu právě já tím, komu svěříte své první tetování
S láskou, Juli 🫶🏽