Ahoj všichni,
jak jsem slíbila, pokračuji v psaní o svých začátcích v tetování. A musím přiznat, že cesta zatím není úplně jednoduchá, spíš naopak. Je to výzva, ale nepřestává mě to bavit. Chci vám dnes sdílet své další zkušenosti a poznatky, které mě provází, protože vím, že podobné pocity možná zažíváte i vy, když začínáte v něčem novém.
První zkoušky a zklamání
Začala jsem trénovat na umělé kůži, což je pro začátečníky skvělý způsob, jak se naučit základní pohyby a techniky. Ale musím říct, že mě to někdy dost frustruje. Spousta linek není rovných, občas mi ujede ruka, a někdy se mi klepou ruce tak, že mám pocit, že to nikdy nezvládnu. Překvapilo mě, jak težké je udržet konzistentní tlak a rychlost, což je u tetování hodně důležité. Zjistila jsem, že mě baví stínování i přesto, že jsem si na začátku myslela, že můj styl budou jednoduché motivy s málo stínováním. Ale opak je pravdou a stín tomu vždy dodá šmrnc. Nemohu říct, že mi to jde na 100%, ale hlavní je, že mě to naplňuje. Někdy mám den, kdy nemám z mého výtvoru radost, ale tohle mě nesmí odradit. Samozřejmě mám i práce, které se mi líbí a mám z nich radost. Můžete se podívat na mé výtvory, kde jde vidět, že rovné linky mi občas ujedou a nebo jsou kostrbaté a nebo se mi něco nepovede (zakroužkované). Naopak práce u kterých nejsou důležité rovné linky (mašle) jsou dle mého povedené.
Jedním z problémů je, že do umělé kůže musím trošku „rýt“, aby linka zůstala krásně viditelná, a myslím, že na lidské kůži to není potřeba. Též jsem zkusila tetovat do prasečí kůže. Říká se, že je to hodně podobné jako lidská kůže. No, po pár minutách jsem to vzdala. Ne, z důvodu, že by mi to nešlo, ale z toho zápachu mrtvé kůže.😆 Ale i přes všechny tyhle nepříjemnosti mě to pořád baví. Když vidím, že se mi podařilo udělat aspoň jednu čistou linku nebo hezký detail, mám pocit, že to za tu námahu stojí.
První pokus na lidské kůži – je to úplně jiný svět🤯
Nedávno jsem se odhodlala k velkému kroku a zkusila jsem tetovat na skutečnou lidskou kůži. Sice to nebyl úplně můj nápad, ale spíše přání kamarádky, která o to opravdu prosila, odhodlala jsem se a šla do toho. Spíš šlo o experiment a zkoušku, jaký je to rozdíl oproti umělé kůži. A musím říct, že je to úplně jiná zkušenost! Kůže je měkká, jemná a hodně se pohybuje, i když ji držím natáhnutou, ale asi jsme pro první zkušenost zvolily nevhodné místo. Každý nádech a pohyb člověka, kterého tetujete, změní polohu vaší ruky. Hlavně lidské tělo je různě zaoblené a neuděláte dlouhou čáru jedním tahem jako na umělé kůži. To je něco, na co mě umělá kůže rozhodně nepřipravila.
Ještě než jsem začala tetovat na kamarádku, zkusila jsem si motiv na umělou kůži, ale zaplavila mě silná nervozita a s tím přišlo i klepání rukou, třásly se mi víc než kdy dřív. Připravovala jsem se na to opravdu dlouho a snažila se zůstat v klidu. Nechtěla jsem tetování nějak zkazit. A i když nebylo podle mých představ a opravdu blbě se mi tetovalo, prý jsem to zvládla hezky. No, můžete se podívat sami na obrázku, kde jsem tetovala květinu. Můj první pocit po tetování na člověka nebyl zrovna pozitivní a hodně jsem pochybovala, ale říkám si, že to nemohu jen tak vzdát. Je to stresující, ale zároveň neuvěřitelně naplňující.
Učení a mé zkušenosti
Začínám chápat, že tetování není jen o technice, ale i o prostředí a o tom, jak se přizpůsobit. Pokud si chci vytvořit podmínky, které jsou blízké reálnému tetování, musím experimentovat. Snažím se například nastavit světlo, polohu ruky a správný úhel jehly tak, aby mi práce na umělé kůži připomínala co nejvíc práci na lidské kůži. Napadlo mě také si umělou kůži přidělat například na roli utěrek tak, aby byla kůže zahnutá a tím se přiblížila k realitě, ale ještě jsem to nevyzkoušela. Učím se také pracovat s trpělivostí a chápu, že k dokonalým linkám povede spousta pokusů a omylů. Dokonce jsem vyzkoušela i různé velikosti jehel a konečně se umím v nich trochu vyznat, což mi dělá radost a ulehčuje mou práci. Jsem ráda, že jsem do toho šla tak trochu po hlavě a přišla si na spoustu věcí sama a o to více mě to baví.
Občas jsem z toho smutná. Nejvíc asi tehdy, když vidím, že mi něco nejde, i když se snažím. Ale pak si vzpomenu, proč jsem se do toho pustila. Ta jedinečnost, emoce a příběhy, které jsou s tím spojené. Každý pokus, ať už úspěšný nebo ne, je součástí mého růstu. Možná se někdy cítím, že jsem se neposunula, ale jak se říká každý den není posvícení. A stojím si za tím, že ve světě tetování by se tohle stávat nemělo a věřím, že se to jednou vše naučím. Začínám si uvědomovat, že je to nejen o zlepšování techniky, ale i o překonávání sebe sama. Moje nejistoty a pochybnosti jsou jako soupeř, se kterým se musím naučit bojovat. Každý den, kdy se odhodlám trénovat, je malá výzva.
Jak budu pokračovat?
Plánuji pokračovat v tréninku na umělé kůži. Chci si vyzkoušet různé motivy, linky a techniky. A věřím, že časem najdu svůj styl a jistotu. Doufám, že se mi podaří vytvořit prostor, kde budu moct být kreativní, učit se a růst, aniž bych na sebe kladla přehnaný tlak.
Pokud i vy procházíte začátky v něčem novém, nevzdávejte to. Nejistota a chyby jsou přirozenou součástí každé cesty. Pojďme si připomínat, že i malé pokroky mají velký význam.
Děkuji, že jste tu se mnou. Už teď se těším na další krok, který podniknu, a na to, že se o něj s vámi podělím.
Juli 🖤